JAK TICHÝ ÚSMĚV ŠLAS’...

Jsou chudé dary mé a nenasytí.

Jak tichý úsměv šlas’ přes duši moji dál.

Jsou chudé dary mé a duši nenasytí,

ač pod jich tíží dřív jsem cestou umdléval.

A řekni pak, že ústa moje lhou.

Jsem z těch, již jenom jednou celé srdce dají.

Jsem z těch, kteří se těžce rozejdou

a kteří po tom dlouho vzpomínají...

Tak ruku v ruce jíti se všemi,

a nespustiti s očí Krásu Dne.

Dnes pod vzkvetlými dlíme růžemi,

a zítra budou všechny uvadlé...

A cestou smutnou jdu. Co noha nohu stihne.

Abych se obrátil, mně schází útěcha,

že někdo stojí tam, jemuž snad oko vlhne,

jenž rukou kyne mi a jenž mi s bohem dá...