JAK TO BÝVÁ.

Jest v oblacích černo a plamenno,

a jak světa řád by byl zvrácen,

i nebe se v peklo zdá změněno,

hrom řádí tam rozburácen;

kéž božské jej zachytí rameno

a třeskne jím v zlobohů plemeno!

Ten soud by byl vzácen!

Vždyť nenávist – krvavá příšera –

zle na světě s křivdami zuří,

až svědomí lidská již veškera

se k bouřlivé odvetě chmuří;

hněv hrozí jak bleskotná sekera,

že udeří do hlavy ještěra,

a řve silou tuří.

Až hrom jeho, neznaje příměří,

co mstitel se rozplane vzteklý

a rozmach si obrovský rozměří,

byť nad tisícerými pekly,

i praští – ne do hlavy ještěří,

však do vody, – vlny se začeří –

a ryby jen lekly.