Jak u plných kdo stolů mřel by hlady,

Jak u plných kdo stolů mřel by hlady,

tak bylo mně. Tam rozkoš kynula

z muškátu hroznů, z broskví zlaté vnady

v hýřivých barvách. Já vše minula

a raději dál chtěla hynout hlady

než jísti plody, jež dlaň neskytá

nám láskyplná, zastírajíc vady

jak na keři trn růže rozvitá.

Tak našels žíznivou a hlady mroucí

mne v hojnosti. Teď láska tvá mi skytá

bohatých doušků dar a cit můj vroucí

je proto tak, že nebyla jsem syta

a napojena, než za rosy skvoucí

v rozpuku lásky do kytice svita.