Jak v šeru svítí bílé klávesy!

Jak v šeru svítí bílé klávesy!

A vysmívají se mi jako ústa –

Já na oknech jsem stáhla závěsy –

tma v komnatě se rozhostila pustá.

Klid svatý kol – hluk náhlý, otřesy

zdí vetchých domu. Hukot stále vzrůstá,

vlak jede – stesk v mém srdci stele si

jak pták své hnízdo. Lítost vstává pustá.

A duše pláče, sama se svým steskem,

jak nad jezerem pták, jenž naříká.

Vlak tunelem se točí, mihá bleskem.

A světla září... na té hrázi jede

a mizí v tmě – a hukot zaniká...

V mé duši smutek zpěvnou notu vede.