Jak velký kajman žiješ u všemmíru,

Jak velký kajman žiješ u všemmíru,

jenž z boku na bok lenivě se válí

a hltá nás, ať velcí jsme ať malí,

již tonem v žití zmetešeném víru.

Leč přeběda, když více toužíš žíru,

tvé oči zuřivě se na krev zkalí,

an ruch tě rozplamení nenadálý;

tu řveš, že děsno v daleku i širu.

I zmítáš se, chceš množstvím býti sytá,

i hltáš legiony, hltáš lodě,

a hrozná je tvá běsnost nepokrytá.

Hor zpousty zdouváš na bezedné vodě,

blesk za bleskem ti z černých ňader lítá

a spaluješ, kdo nezanikli v brodě.