Jak vítr vane,

Jak vítr vane,

praporce, pane,

ty prý se stokrát otočí.

Já chtěl bych vědět:

– Můžete hledět,

chvíli mi hledět do očí?!

Včera jak dneska,

zítra jak dneska

my můžeme se setkati.

Jak v jiné časy

smál jste se asi...

Co jiného lze dělati?!

Smál jste se dlouze

smutku a touze.

Nás lze si vždycky dobrati.

Kolikrát asi –

dnes, v jiné časy...

Chtěl bych se něco zeptati.

Fádní to věci,

ale snad přeci.

Byla to moje důvěra!

Večer se stmívá,

obloha splývá

se zemí zvolna za šera...

Vysmán a zhaněn,

tolikrát raněn,

duch můj, ten stejně odplácí.

Raněný raním,

haněný haním,

vysmán se směju, bidáci!

Jak vítr vane,

praporce, pane,

ah, ty se stokrát otočí...

Já chtěl bych vědět:

– Můžete hledět,

hledět mi chvíli do očí?!