JAK VYJDE Z KOLÉBKY...

Mou vášeň mučivou a věčně utajenou,

v mé hrudi pálící – teď chcete vzbouzeti?

Nuž, rukou v pocelech a lásce vycvičenou

jak máť se chopte jí! Jeť rovna dítěti,

jež ve své kolébce se houpá odměřeně

a nechce chladný van v své nechat tílko vát.

Už mohlo běhat, hrát a dováděti denně

a přece nechává se moudře kolébat.

Až měkce za ručku dlaň vaše uchopí je –

což není odměnou, když by tak vzrůstalo

a na klín lezlo vám a bralo vás kol šíje

a slova důvěry vám při tom šeptalo?

Až přitisknete je k svým ňadrům v sladké tísni,

pak bude vzrůstati k vám něha dítěte.

Jak vyjde z kolébky, hned nožky sobě třísní,

však vy je s radostí tím větší přijmete.