Jak vyslovit...

Jak vyslovit, co v hloubi duše skryto

tam kořeny se neúprosně vrývá,

kde každého se zdá být slova líto

a výčitka jen z hloubi ňader zpívá?

Ó je to žalný zpěv a plný sporu

a cítím, že v něm ubit život celý,

tam řinčí řetězy všech marných vzdorů,

tlí všecko, co jsme marně přetrpěli!

A nad vším dusno neobvyklé leží...

Co chceme, Bože, za čím vlastně jdeme?

Stín velký na všem neúprosný leží

a z toho stínu víc se nezvedneme.

On každý zhltne úsměv, radost zkazí,

do jízvy zcelené se vryje nehtem,

ba v prostřed kvasu dýku v hruď nám vrazí

a krvácíš-li, provází to chechtem.

Tu mlčení snad nejlepším jest lékem,

to velké hrobů ticho s resignací,

líp žalem zalknouti se nebo vztekem

než říci, co se marným echem ztrácí...