Jak z motýla křídel hedbávných

Jak z motýla křídel hedbávných

když surová dlaň setře pyl,

tak z illusí křídel duhových

mi život nádech krásy smyl.

A z motýlů písní lesklý prach

mi jen po jarních bouřích zbyl,

a truchlivý černý motýl v snách

se do mé mladé duše skryl.

Ty atómy křídel rozbitých

jsem do těch listů uložil,

do herbáře zvadlých citů mých,

jichž o nádheře kdys jsem snil.

Vím, zaniknou v časech povrchních,

já nadobro je pohrobil,

neb dobře vím, zbude z písní mých

jen povzdech, prach, nevidný pyl.