JAK ŽITÍ.

Sta snů v mojí snivé hlavě

a tisíc jich juž v přeletu,

v modrém stínu krouží hravě

kol mojí skráně směle tu.

Čas minulý jen stále pláče,

dál brání mojím myšlénkám,

ze sna probudil náhle spáče,

teď jenom sním a znovu lkám.

To věčné kouzlo, kouzlo ženy,

pít chtěl bych na dno kalichu,

ve víru vášně ponořený,

v bolesti zemřít, ve smíchu.

Žít chci a pohár prázdnit směle,

vše prchá krokem jara dál,

když přijde zapomnění stmělé,

chci, bych se všemu ještě smál.

Až dopiji svou růžnou číši

a volným krokem půjdu spát,

pod hrobem snad se bude v tiši,

o světě přec mně ještě zdát.