Jaká náhlá přeměna!

Jaká náhlá přeměna!

Vidím zas, jak pěnou bije

k strmým svahům Ligurie

vlna moře zčeřená.

Hudba hlubin vznešená

sourdinou své struny kryje,

zaznívá jak elegie

přitlumená, stemněná.

Čeká hrubý písek břehu,

že jej vlna ve svém běhu

čistou lázní omyje;

tvrdé srdce otvírá se

v pevné naději, že zase

písní moře ožije.