Jaká se to sují krásná slova

Jaká se to sují krásná slova

Z úst tvých, pantheistský mudrochu,

Jimiž v očích matných slabochů

Korunu si vědy duch tvůj snová!

Má ti sloužiť náuka ta nová

Za oslavy věčné za sochu?

Takovému zdávna Molochu

Kladla oběť doba předchristová.

Tisícletí prošla od té doby,

Co té uky praporové vzpláli;

Pokořili se však Christu králi.

Ty zas vcházíš v zasuté ty hroby,

Z morných jedů vlasti nápoj slíváš,

Věčných vrahů vztěky na ni vzýváš.