Jaké to vzpomínky myslí mou letí

Jaké to vzpomínky myslí mou letí

na její poslední vzdech,

výčitku němou, na objetí,

na ručky stisk, loučení spěch,

na slova tklivá jak je pověděti? –

na pohled oka, modrého moře,

v něm tolik slz bylo,

a přece jak v chvílích štěstí milo,

krásné, a přec plné hoře,

na první sejítí, na první vznět,

na první dech její pod květným hlohem

– ba těžko, těžko to povědět! –

kde zeď byla nízká.

Panenko, s bohem!

Mně se stýská!