Jaké tuto duše přerozličné

Jaké tuto duše přerozličné

Chová nebes všemohutný vládce!

Toho těší namáhavá práce,

A ten pílí hry jen ustavičné.

Onen hledá slávy nebetyčné,

Ten se v podlé potopuje látce;

Tam ten plýtvá jak zlý marnotrátce,

A ten shrábá jmění nepřeličné.

Já však k slávě, k statkům nemám lásky,

Všecku duši dvě mi vzaly krásky,

Jenž však ve mně spolu svorně vládnou.

Třeba-liž mi konať zpověď řádnou?

K vlasti, církvi nepřestanu žíci,

Dokad smrť mi nezahasne svíci.