jaképak básně!

básník už básnit zapomněl asi,

kvetoucí větve urval mu van,

poslední sklizeň zdupaly časy

živící plevel, ničící klasy,

v osamělosti si rozbil stan.

v osamělosti s jediným zpěvem

jak na majáku s halasem vln,

s šepotem jednou, podruhé s řevem,

s nadějí, strachem, s láskou a hněvem –

mnohotvárného zpěvu je pln.

jen toho zpěvu, ozvěny světa,

jak se naň dívá tvrdý tvůj lid.

jaképak básně! je každá věta

z naděje muže, z úzkosti kmeta

a soudobnosti šero i svit.