Jako jarní.

Zas jaro! Nová četa brouků

z děr leze v pestrých štítech svých,

zas nová tráva šatí louku,

zas nové květy na keřích,

zas nové verše plné citu

se po kavárnách nyní čtou

o lásce, zeleni a třpytu,

vše psáno formou pečlivou,

zas promenádou hovor zvoní,

na šatu nový střih a tvar,

zas líc je vábnější než loni,

zas svůdnější je v oku žár –

to vše zde bylo přede rokem,

to vše je vždycky v jarní čas,

to přijde za rok lehkým krokem –

a přec jest to vždy novým zas!

A křídlem brouka, květem, básní

a zrakem, lící dívčinou

to volá: Hleď, jsou dnové krásní,

žij, miluj nežli pominou! –

A na loňskou tu komedii

si sotva vzpomínaje as,

teď člověk znovu provádí ji

jak vypískaný herec zas...