JAKO KVĚTY.

Pěšinou se toulám luk,

kde se kosa svítí,

v skráň mi tepe nesouzvuk

illuse a žití.

Za večerní záplavy,

v které vše se koupá,

jaká vůně z otavy

pokosené stoupá!

Ach, co sny a illuse,

marný trud a hněty! –

nejkrašší žít na luze

prostě jak ty květy.

Plát a zářit, dýchat rád,

kdy vše jarem jihne,

neptat se a nestarat,

kosy blesk zda švihne.

A po sobě památkou,

mír kdy v tváři trůní,

nechat takou přesladkou

opojivou vůni!