Jako mačka ptáčka.

Nu, co robiť, svatku?

chotár plný zmatku;

zle Maďaři

hospodaří

na šuhajcích – našem ladném statku.

Všecko na pochvaty,

za dvorce i chaty –

jak zvyk starý –

za husary,

živou mocí zahání ten klatý.

Sotva slunko sedá,

už nás služný hledá,

za ně aby,

za ty baby,

poctivý šel Slovák za honvéda.

Máme pole, krovy

bránit Maďarovi,

on nám ale

v Pešti stále

zákon robí, těžší nad okovy.

Nač býť tím, co mrzí!

lapačky jsou brzy,

tož mi v skoru

prchněm v horu,

tam ať hledá, životemli zhrzí.

Zrobíme to báči!

nežli se jim zpáčí

chlapce míti,

z pevných nití

popruh chceme tkáti na rod stračí.

Chcem opláceť dluhy,

a kde vrah náš tuhý,

rychle bokem

k němu skokem,

ale dobrý pozor na popruhy!

Svážem ho po délce

pěkně do kozelce,

by ověsil,

čím nás děsil –

jestřábovské, nestříhavé pérce.

Palička mu ráda

poví, co je vláda;

chceme v kožku

taktem trošku

jenom půldne buchať v jeho záda.

Tak to zvučně skvapá

na panského chlapa –

vždyť jak mačka

lubí ptáčka,

tak nás také lubí – rve a lapá!