JAKO NA HORÁCH

Hora sněžnou bouří hučí.

Dolina, ta v jitřní kráse

rozvinutá kolébá se,

rozpíná se po náručí.

Z ostrovů sněhových skok a skok

v záhybech kropenatou mýtí

v snaživou zeleň dere se, řítí

pěnivou tříští ryšavý tok,

bujarý, mladistvě ryzí

v sinavé říčce mizí.

Záviny pěšin pastvinou běží,

chalupy statné s pruhovou plenou,

s velikou čepicí, kameny obloženou,

s pohledem mračným v údolích leží.

V bujném mlází podle kraje

s rudou sukní hoch si hraje.