JAKO NA ZEMI TAK I NA NEBI

Co myšlének jsme mívávali v podlebí,

jak asi žíti budeme „tam na nebi“!

Již odpověděly nám na to vědy:

„Zem hvězda je, je částí nebe tedy,

a lidé vy už teď jste nebešťané –

a tedy víte, cože pak se stane!“

Nu dobrá, díky! My už tedy známe,

že mít se budem „na nebi“, jak teď se máme:

že v letě budem orat, v zimě peří drát,

„o švestkách“ vždycky špatné pivo pívat,

„ve čtyrech“ navečer si „maxla“ hrát,

„od času k času“ vyšší činži platit,

své prázdné chvíle pomluvami zlatit,

že ku všem nižším budem hrubi bývat,

však v úctě hluboké se před vyššími kývat,

že zkrátka třeba tam jak zde se chovat –

kde hezké děvče, hned s ním podovádět,

kde hezká žínka, hned ji pilně svádět,

a s mužem jejím pak se pohlavkovat.