JAKO POHÁDKA.

Šel Jeník sám tím pustým lesem,

Anička moudrá nešla s ním.

Ta mouka známá (z pohádky je)

už dávno stezku domů kryje,

teď musí házet kamením,

hola, hej, kamením!

Je Jeníkovi les už fádní –

(no, řekněm zkrátka):

Je Jeníkovi hrozně k smíchu

známá pohádka – –

Můj Jeník z lesa skáče – hola!

a ze zvyku už: babo! volá.

Však nastojte! Či je to klam?

A Jeník patří zas a zase –

a v hlavě mu to divně zní:

chaloupka v troskách, perník ten tam –

Klapzuba nudou sežrala se,

ta rodu svého poslední – – –