Jako poutník k svaté hoře

Jako poutník k svaté hoře

zbožným citem překonán:

tak mé srdce v ruchu svatém

tihne roztouženým chvatem

v lesa převelebný stán.

Rtové šepcí steré prosby,

les mé hlavě žehná již,

v tajuplném zvonků znění

slyším jeho hovoření:

Snílku, písní procitniž!

A u vroucím zanícení

padám tvorstva před oltář,

v němž příroda svatá kryje

netušené mysterie

pro věštící pěvce tvář.