JAKO POZDNÍ CHŮDCE.

Jako pozdní chůdce

(Bože, bože můj,)

bludic vzav za vůdce

světlo, jejichž svit

v noci mezi stromy

v pustém lese kmit’,

v beznaději hyne,

(Bože, při něm stůj!)

zkáza když mu kyne

z bařin, v jejichž tmách

míhá chorý plamen

v horečných jak snách: –

tak já v propast žalu

(Bože, bože můj,)

trudů do přívalu

za přízrakem šel.

Za mnou žití brána

zavřela se, žel!

Běda cestě křivé!

(Bože, při mně stůj –)

Od krbu snad snivé

blaho šlo mi vstříc. –

Minul jsem je, nikdy

nenajdu je víc.