Jako sen.

Šla’s kolem oken mých

tak jako vánku dech,

já letem jen tě stih,

tak jako v pouhých snech.

Šla’s tiše v myšlenkách

a nepozvedla skráň,

jak hvězda chodí v mhách

a k zdroji kráčí laň.

A jen dva kroky dál

já za oknem jsem snil,

a tebe vzpomínal

a v duši s tebou byl.

A okolo tys šla

a nepozvedla zrak

a těžká duma zlá

mne zavřela v svůj mrak.

Já nestál za to již

se po mně ohlédnout.

a šla jsi blíž a blíž

a nemoh jsem se hnout.

A dávno byla bys

již přešla jako sen –

Tak nechodila’s kdys,

to přiznej sama jen!

Jen vědět jedině,

zda cítila jsi tím

v té aspoň vteřině,

co bouří nitrem mým?

Já vše skryl v nitro v spěch,

Tys klidně přešla dál

a fialek jen dech

z tvých kroků vstříc mi vál.