jako ta zeleň

zlatý palouk pampelišek,

v chudém kraji jara trůn,

svítí z návětrných výšek

do chat, plných starých strun.

svítí strunám neznějícím,

vyjedeným světnicím,

svítí láskám dřímajícím,

očím nenávistí zlým.

z hor a kotlin překypuje

mladá zeleň zpěněná,

nevědomky posiluje

srdce nepoztrácená.

mého lidu srdce pevná.

za domov a za chleba –

jak ta zeleň pnou se zjevná.

rad a slibů netřeba.