JAKO TO KVÍTÍ?

„Jako to kvítí v poli uvadneme

a prach náš matka země pohostí.

Co dál – to duše jenom pouhé snění –

truchlému srdci krůpěj radosti.“

Ach, nelze nám tak tiše pohynouti –

Kde kvítka pel nám je a nevina?

A srdce naše volá po věčnosti,

ta divná, ohněm živá květina!