Jako ty polní rostliny

Nekrotím sfingu theoriemi

ješitné büchnerské doktriny.

Zřím bezstarostně na nebe a zemi

jako ty polní rostliny.

Slunce se vlastním žárem svým spálí,

a klasy zemrou, abych já žil.

Jsou dálky, obzory, tesknící žaly,

abych se rythmem roztoužil.

Oběti mé se nekouří k bohu.

Dech smrti duši mou nezjitří.

Žitím se protloukám, jak nejlíp mohu,

bez velkých nadějí do zítří.