JAKO V POHÁDCE.

Vše bylo jako v pohádce,

a na všem ležel hvězdný svit –

jen ruku vztáhnout, zasmát se

a slovo promluvit!

Víš, že jsi stál už na prahu

všech vidin a všech zázraků?

Jen odvahu, jen odvahu,

ty plachý tuláku!

Než letní noc se rozední,

tu odvahu jsi míti směl...

A tys to slovo poslední

zas hrdě zamlčel.

Je ráno, nocí sklamané,

a na všem slzí rosná tíž –

a pohádkou to zůstane

a nesplní se již!