Jako vichr palné Sahary,

By Jan Neruda

Jako vichr palné Sahary,

tak tvá láska, drahá má,

já jak poutník před ním putuju

k městu lásky, drahá má.

Zasáhnul mne vichr žíznivý

na mé pouti, drahá má,

skryl jsem obličej svůj na zemi

k ochraně své, drahá má.

Může být, že vichr tělo mé

v kostru spálí, drahá má,

a zas písek jednou odvěje

z bílých kostí, drahá má.

Budou v cestě bílé kosti stát,

v cestě k tobě, drahá má,

k výstraze až budou putovat

jiní k tobě, drahá má!