Jakou báseň přelahodnou

Jakou báseň přelahodnou

zapěl rozpučelý háj!

slyšíte ji rozechvětu

šířiti se v ladném vzletu

z nitra světlý na pokraj?

Jaká rozkoš, jaká něha,

jaký hovor to a šum;

jara ústa roztoužilá

na rtíky už políbila

cudné poupě lilium.

To milostí opojeno

stydlivě rozvíjí květ,

zrak pod jemným svítá víčkem

a už s oruměným líčkem

lilie pozírá v svět.

A co slyší, a co vidí

zkvětlým prsům na úžas,

celkem teprv její duší,

ach! a ona sotva tuší,

že je kněžnou oněch kras.