Jaks byla dojata,

Jaks byla dojata,

když bledost v mojí tváři

z tvé zahnala vše nachu

poupata!

A úsměv zaplašila,

jenž v oku jako víla

vln safírem se sváří.

Ty citem bohatá,

jaks byla dojata!

Já chvěl se v málomoci,

mně zmizela vše síla,

když tys tak bledá byla

jak anděl Noci;

však čaruplnou mocí

tvá ruka na mé skráni

jak požehnání

mne uzdravila!