Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“.

Co v tvorčím ruchu básník sotva tuší,

ty vykonáš, ty dáváš slovu duši;

ty dáš mu křídla, tak že orlem vzlétá,

ty dáš mu vůni, kterou růže zkvétá,

ty dáš mu plamen, který hřeje, dýchá,

ty dáš mu něhu, že zní hudba tichá,

a hned zas divé rozpoutané moře.

Lva sílu, ptáka stesk, šum vln, trysk oře,

vše vdechneš mu, že v rány duše kane

jak balsám; perly mořem kolíbané;

a motýlu na ňadrech růže v snění

líp nežli slovu básníkovu není.