Ó jaký smutek, o jaká lítost!

Ó jaký smutek, o jaká lítost!

mám tě tu samu zanechat opět,

by tvůj rov dujné rozvály větry,

pták musel v křoví píseň svou dopět.

Už slétá k zemi zarudlé listí,

o kterak smutno, tesklivo je mi,

přikvačí zima a na tvé lůžko

napadne sníh a srovná je s zemí.