JALOVÉ ZVLNĚNÍ.

Jsme to přec ješitní dobráci!

Jednou za uherský měsíc

vzplane nám zrak a krev burácí

samotný skoro nás děsíc –

Marseillais hlavou nám zahrává

a příchuť revoluce,

zchromeným křidelkem zamává

dušička naše si prudce –

a už se v zrcadla díváme

i do všech výkladních skříní,

hlavami bodře si kýváme:

– No, jsme to chlapíci nyní!

Sluší nám báječně tenhle vzlet,

ten náš duch pěkně už letí!

Roky si máme co vyprávět,

my sami i naše děti –

Chlapíci, chlapíci! – Stojíme,

chytil nás obraz ten vlastní,

znovu se sobě zas divíme,

znovu jsme nad sebou šťastni...

Ztraceni v chlubném tom pohledu

dlíme tu s nehybnou hlavou – –

Čas letí. Jiní jdou ku předu

s kuráží a silou dravou...