Jamby a trocheje.

Jamb lehký, tančivý – lyrické naše mládí.

Jak tenkrát zpívali jsme v rytmu jeho rádi!

Teď nastal jiný čas: s daktylem trochej zvučí,

je doba veliká, v zpěv uragan teď hučí.

Krok starý francouzský má eleganci dosud,

však nehodí se dnes, kdy na pochodu Osud.

A řeči mateřské krok trochejský líp sluší,

jím srdce vzrušené vstříc lepším zítřkům buší.

Až jíní – brzy, žel! – nám v skráň se bude stláti,

na mládí ples i boj chcem v jambech vzpomínati.

Zas přijde ke cti krok ten lyrický a sladký –

však stará poroba již nevrátí se zpátky!