JAN KOCHANOWSKI!

Ctím vaši pýchu, vaši radost sdílím,

neb Čech je bratr váš a s vámi Slovan;

byl národ váš nám vždycky nad vše milým,

ať umučen, ať oživ, oslavován!

Kdo Velký vám, i pro nás Velkým sluje,

byl pěvec slavný? nám zpěv jeho sládne;

i do nás sláva jeho vyzařuje

a k lásce nenajde v nás srdce chladné!

Dnes, kdy se věštce svého nad kolébkou

ve svaté úctě ukláníte k zemi,

cítíte, jak čí’s láska rukou hebkou

dlaň tiskne vám? to Čech je přede všemi!

A sladký pocit rozlévá se samý

ze hrudi v hruď nám, v srdce tempu rovném,

i vzpomínáme: „KOCHANOWSKI!“ s vámi,

jenž rozzpíval Vlast zpěvu ve čarovném!

Nám zdá se v chvíli této přetajemné,

jak s nebe k nám se jeho zpěv zas nese

a vyjasňuje, co v nás bylo temné,

v refrénu vroucím: „Bratři, milujme se!“