Jan Kubelík.

Že Dalibor kdys hrál na struně jedné,

byl o tři stupně horší Kubelíka

a jeho sláva proto před ním bledne

a v rozvalinách černé věže bliká.

Čas jiný dnes a vlna toho zvedne,

kdo vztyčuje se a jsem vítěz říká

a letí světem v touze neposedné,

než v posled zahraje si na tatíka.

Duch praktický pak proměňuje v zlato

ne tony jen a smyčce zápolení,

leč také běžné věci každodenní.

Promění v brikety a rašelinu bláto

a vodu studničnou a slivky pivní

v zázračné proudy radioaktivní.