JAN NERUDA

On žert si tropí, vtipem skleslost žehá,

a zatím objímá, když nejvíc raní.

Jdou pádné myšlenky tou jeho skrání

a v srdci mladém zpívá věčná něha.

Ať v Římě dumá, věků píseň šlehá,

ať jede mořskou, sinou, bouřnou plání,

ať zpátečnictví tepe bez ustání,

ať nápad hadem v lebku jeho lehá:

Šleh každý geniální vždy v něm zradí

i básníka i myslitele světu

a jeho žahadlo vždy uštkne hadí.

Až v rakvi bude snít své němé drama,

vtip ještě bude hráti na rtech kmetu,

a smrt mu bude velkým vtipem sama!