Jan Žižka a Prokop Holý na procházce.

„Na procházku, Jene, honem zhůru,

Otevř oko, zaplaš tvrdý sen!“

„Věru, věru, slyším zpívat v kůru,

Vyjděme si, již je bílý den!

Kam to uprášené vojsko cválá?“

„Myslím, Jene, přímo do Prahy.“

„Mám z nich radost, moje zní jim chvála,

Statní jsou to chlapi na vrahy.

Pěkná Praha, pěkně uhlazena,

Na nikom tu není vidět vous;

Pověz, jaká na tom domě čtena?“

„Myslím, Jene, že čtu Kafehaus.“

„Vejděm! – Aj, toť samí kouzelníci,

Každý ze sebe tu souká dým;

Rozsviť tady jako slunce svíci,

Do stropu já přece nevidím.

Čti mi z novin!“ – „Vévodkyně z Kentu,

Zde se v krvi národ zavalil;

Tu je: Rus a kříže v Orientu,

Drobné písmo kouř mi zahalil.“

„Kříže v Orientu? Turek? Posud

Na křesťanů šíje klade jho?

Řek jsem, že to krutý bude osud,

Však já pravil také: Žeňte ho!

Z komína ven! – Klášter, vody příval,

Ostrov, tanec, dívky – pěkný zjev!

Prokope tys přece švihák býval,

Jdi a polib jednu z těchto děv.

Jakové to oči, hry a směšky!

Co ta šepce dívek hromada?

Zdali jsou to naše slavné Češky?“

„Jene, Jene, pouhá pomáda.“

„A zas dál! tu školka malých dítek –

A tu prázno, temno – Vyšehrad!

Prokope, i pecme si tu svítek,

Věčná věru škoda starých brad!

Tu však předce kost a kůže sedí,

Nehýbá se, prstami jen hrá;

Plnojiskré oko zhůru hledí,

Píše: Žižka, báseň hrdinská.

Svatá země, dej se ulíbati,

Nenaříkej si již na slotu;

Synům nemusíš ty palác dáti,

Oniť básní třeba u plotu.

Kolem bude zníti sláva moje,

Horami a lesem, dolíkem;

Prokope, až veršů půjdou zdroje,

Řeknou: předce byl on chlapíkem!

A zas dále! – Kam to spěší lidé?“

„V České divadlo se hrne dav!“

„Kýho-li to, milý Světovide –

Tu-tě ze hrobu vstal Soběslav!

Dobrá! toť jsou staří naši, mají

Sílu, chrabré oko, chrabrý meč!“

„Však jen v neděli tu, Jene, hrají!“

„Tak? nu, Česká sváteční je řeč!

Hora nevysoká, a přec kroky

Váznou – co to? pravda nebo lež?

Zdali i tvé svírají se boky?“

„Jene, milý Jene, těžko též!“

„V druhou stranu, tady rejdí myška –

Ejhle, jak tu posud Vítkov ční!“

,Žižkov, páni, stál tu slavný Žižka!‘

„Prokope, slyš, opět sláva zní!

Pěkné kraje České! vzduch mi chutná;

Čisté – z lesů vysmejčený klest;

Ještě tady stojí Hora Kutná?

A tu Znojmo, a tam Brno jest.

Dráha železná tu běží, jeďme!

Hu, hu! Totě let je duchů zlých!

Němci našli stroje tyto – hleďme,

Takovýto býval outěk jich.

Vídeň! Prokope, i vsedněm zase

Nazpět, mně se let ten zalíbil;

Rychle, rychle, abych v krátkém čase

Opět svoji vlast já políbil.

Tu jsou moje Čechy – však den splývá –

A náš minul ku procházkám čas;

Druhu, dobrou noc! tma se vylívá –

Slyš jen: až se zbudíš, zbuď mě zas.“