Janek.

Kdo to neví, že je hloupý,

marno mu to říkat, –

stokrát jsem ti nadhodila,

že mi můžeš tykat.

Stokrát jsem ti pověděla,

kde mne najdeš samu,

tys to slyšel, také přišel,

vzal si s sebou mámu.

Teď, kdybych ti potmě řekla:

Janku, mám tě ráda! –

ty si pošleš pro hubičku

svého kamaráda.

Tak ti mámě na kolenou

budou vnuci sedět,

a ty o tom, Janku milý,

nebudeš nic vědět.