JANÍČEK A BARKA.

K Barce přised Janíček,

ústa plna písniček

jako živý zpěvníček.

Kol nich voní kvítím mez,

šumí ženců radost, ples:

dožínaná bude dnes.

Janek, širák na kuráž,

kolem dívky vine paž:

„Rci, slíbenou kdy mi dáš?“

„Tu slíbenou voničku?“

„Tu slíbenou hubičku.“

„Sama nevím, Janíčku.“

„Nu tak si ji vezmu sám.“

„Ustaň: tatíček jdou k nám“ –

„Nechť: k slíbené právo mám!“