Janu Fr. Hruškovi.

Dávno huž, co nehlídáme

královskyj náš hvozd,

haby se k nám nepřivalil

nevítanyj host.

Hale jeren přece hlídá

slávu našich práv

ha tich staryjch Chodů mluvu,

vobyčij ha mrav.

Habysme nezapomíli,

co náš byjval rod,

karak humíl, přemujmilyj

Bože, bjít se Chod.

Našich divčát písně hlídá

jako dukátky

ha dyž máme kudibala,*

starý pohádky.

Haby se nic neztratílo

z tuztich věcí všech,

vostálo nám i tich staryjch

srce – k slávě Čech.

Ty tám naše perkameny,

šecko vzel huž ďas –

jeho písma věčně věkuv

burou Chodů hlas.

Pámbů dyj mu zato zdraví,

že tak vo nás dbál

ha že dycky lid svůj chodskyj

tůlik miloval.