JANU NERUDOVI. (2.)

By Růžena Jesenská

V pokojíku za světem

s Bohem jsem ti dala,

že tě tam víc nespatřím,

jsem se nenadála.

Bylo mi tak veselo,

jako před odletem

do štěstí, jež zářilo

žhavým, plným létem.

„Proč se loučit? Ujde čas

dřív než pomyšlení!“

A tys řekl: „Kolikrát

týden všecko změní.

Člověk ten svět opustí –

kdy, jak, to je skryto,

bez návratu, loučení,

to je dvakrát líto!“

A já se zas vrátila

do práce a bdění,

ale ty, tys odešel

dřív než pomyšlení!