JANU NERUDOVI. (3.)

Jde mnohý člověk žitím sám,

sám jak strom v poli stojí,

a bez pomoci, útěchy –

sám rány svoje hojí.

A má-li radost v prsou kdys,

sám vystřídá ji s bolem,

zří štěstí, smutek, zoufalost,

a sám jde tiše kolem.

Sám koná svoji povinnost,

a když se konec blíží,

sám oči zavře, na prsou

mdlé ruce na vždy skříží.