JANU NERUDOVI. (4.)

Do hlubokého spaní

v ten nejpevnější sen

tou sladkou vůní růží

buď stokrát pozdraven,

tou teplou vůní růží,

již měl jsi tolik rád,

když na svá prsa tenkrát

jsi rudé květy klad’!

A s úsměvem jsi řekl:

„Jak s nimi krásně sním,

že ležím jako mrtvý,

a přece o tom vím!“