JANU NERUDOVI.

Nebylo větve květem hýřící,

k níž slítlo by se více mur a much,

než Tvoje haluz pyšně trčící

jak trofej vítězná v náš český vzduch.

Jen přisednout a jí se doteknout,

byť fantasie pouhé lichou lží,

by obrněn byl v přítomnosti soud

a jisté plus měl v každé soutěži.

Pak teprv, až jsi Léthé přebrodil,

chytrácky z Tebe učiněno heslo,

a kdo se tenkrát Tobě nehodil,

by aspoň nyní mu to něco neslo.