JANU NERUDOVI.

Zuřivý boj, – a pravdy věčné, stálé,

jež lidstvo nad vše jiné v žíti sází,

vždy ještě s tíži předsudky zlé plaší,

vždy ještě s tíži svit svůj v chatru hází! – –

Neporozumí plamenům těm jejich bída

a apoštoly v smrt hanebnou doprovází. –

Kolkolem bouř a děsné boje rýky

a stará zem se podivením chvěje,

nasloucháť hlaholu a písní vřavě,

jíž lidstvo „v svobody svém máji“ pěje – –

leč neporozumí divotvornému zvuku,

jenž vítězství co znamení k nám v slávě spěje. – –

Jaký to pohled, plný rájské krásy:

u věčném bojování, v snaze k cíli

zmítají vlny žítí bojovníky,

jenž nedbajice bouře k předu pílí,

jenž nedbajíce nebezpečí – zrády – smrti –

meč vráží v starý svět, jenž již se k pádu chýlí –

Mohutný pěvče náš! Můj pozdrav Tobě vroucí!

bojovníku za pravdy věčné, stálé,

jenž beze strachu práporu se chápeš

a vítězství docházíš nenadále:

jenž první pochodeň jsi vznesl v naších řadách

a teď nad zbořeništěm jásáš bídy splálé:

Tvé símě vzešlo – kvítí Tvoje skvetlo,

viz, mnoho žížnicích u Tvého stolu,

nedbej na zástupy odpurců zrádných,

jenž neví nic o věčném lidstva bolu:

Ty, jenž do budoucnosti zíráš jasným zrakem:

Zajásej jen, my všude s Tebou jdeme spolů!

Zajásej volně! zahřmí hlasem jarým –

my poženem’ se za Tebou do boje,

my pomužem’ Ti staré hrady bořit

a pomužem’ Ti nové kouti zbroje – –

Buď pozdraven, statečný bojovníku lidstva,

Věčně se stkví v paměti naší jmeno Tvoje!