JANUS – KRÁSNOHORSKÁ.

K nebi oči točí, věštby vrhá, trhá

sebou v křečích nad budoucnem národa.

Bílé Hory mory, cizí jedy, vředy

pěje, v nichž se topí vlasti svoboda;

když však nachomýtne se jí v blízko kdosi,

koho ve věšteckém žaludku svém nosí,

sleze se třínožky, stají velké nářky,

požehná mu křepce tónem zelenářky.