JANŮV DRUHÝ SŇATEK.

Král jednooký sňatek slaví;

dí, nevěstě svou lásku líče:

„Jak slastno zřít, ó Beatrice,

byť jedním okem, svět tak smavý,

zřít ven z té duše, v nížto skryti

jsou dnové zašlí, – zříti tebe,

tvých očí kouzlo a v něm nebe,

zřít budoucnost a zlaté žití!“

Tu cizí, temný hlas mu šepce:

„Jak běda tobě však, ó králi,

v tmu děsnou vše-li tobě vzdálí

zas oko druhé, oko slepce;

zpět do duše-li zřít tě nutí

a v mrtvé ženy mrtvé nebe,

v zrak její v slzách, – zříti v sebe,

v dny zašlé, v peklo vzpomenutí!“

Tu zachvěl král se přehluboko;

chce smělce stihnout rozhněvaně –

ten však co duch se kryje k straně,

kde tmí se králi slepé oko...