JAPONERIE

Dlaň měkce podpírá mé čelo zachmuřené.

A šero přilétá... V mé mysli houslí snění...

Kam’s v dáli, daleko mám touhu zatoulat se

v svém rozdychtění.

V říš’ luznou Japonska (ó, čárné Nipponari!),

do země oblaků a uměleckých vznětů

a svátků chrysanthem

i broskvoňových květů.

A kdyby přepadl mne opět lstivý smutek,

tu oči potopil bych v květů vodopád,

bych poznal, omlazen, jak nádherno je žíti

a v slunci rozkvétat.